Žalm 32.

1. Pro Davida, prozíravého. Blaze tomu, jehož přestupek je zvednut (32,1). O tom Písmo říká: Cestou života vzhůru je pro prozíravého (Př 15,24).* Co se píše o tom, kdo hledí vzhůru? Cesta života vzhůru pro prozíravého. [Prozíraví] jsou lidé, kteří hledí vzhůru. A [Písmo] taktéž praví: Pro sbormistra ze synů Korachových, prozíravého [Nebo možná: Pro Věčného, jenž k synům Korachovým přihlédne] (Ž 44,1): protože když pohlédli vzhůru, byli vysvobozeni. A taktéž říká: Vzhlíželi k Němu a rozzářili se, a jejich tváře se nezardí (Ž 34,6). Ale jejich otec, jenž nehleděl vzhůru – a též Datan s Aviramem – sestoupili dolů, neboť je psáno: A sestoupili oni a vše, co jim náleželo, zaživa do Šeolu (Nu 16,32). A tak shledáš, že David, hleděl-li vzhůru, byl vysvobozen, jelikož se píše: A Ty, Bože, uvrhneš je do Jámy záhuby..., (já však doufám v Tebe) (Ž 55,24). A totéž shledáváš o Nebukadnezarovi, o němž se píše: Já, Nebukadnezar, oči své jsem k nebi pozvedl (Dan 4,31). A co svévolníci, kteří si zaslouží smrt? Když ti pohlédnou vzhůru, Svatý, budiž požehnán, jim hned odpustí – a o co víc pak Izraelským, kteří jsou syny Abrahama, Izáka a Jákoba, v době, kdy pohlédnou vzhůru! David řekl: „Já pohlédnu vzhůru,“ a řekl: „Pro Davida, prozíravého. Blaze tomu, jehož přestupek je zvednut.“ A kdo hledí vzhůru, je tím, komu je hřích přikryt (32,1), jak je psáno: A hleděl (maschil) David na všech svých cestách (1 S 18,14). A také se říká: A viděl Šaul, že je prozíravý (tamtéž 18,15). A kvůli čemu mu byl přikryt hřích? Protože si vyložil své činy a přiznal si je před Svatým, budiž požehnán, jak také říká: Svůj hřích jsem uznal, svou nepravost neskrývám (32,5).

^{* Čteno jako maschil, tj. ten, kdo hledí, zří (se samech).}

2. Blaze člověku, jemuž Hospodin nezapočítá nepravost a v jehož duchu není nedbalosti (32,2). R. Josi b. r. Jehuda řekl, že když člověk činí [tak] dokonalé pokání, až je v něm roztrženo srdce, Svatý, budiž požehnán, mu odpustí. R. Ele‘azar ben Ja‘akov říká: „Přestoupení, z nichž se [člověk] vyzná letos, nesmí vyznat další rok, jen když je zopakuje, ať je příští rok [také] vyzná; ale když je nezopakuje a vyzná je příští rok, Písmo o něm říká: Jako pes se vrací ke svému zvratku, pošetilý opakuje svou hloupost (Př 26,11).“ Rabíni však říkali: „Přestoupení, které [člověk] vyzná letos, musí vyznat také další rok, i kdyby je nezopakoval, aby se naplnilo, co je psáno: Neboť přestupky své uznávám a můj hřích je přede mnou stále (Ž 51,5).“ A co udělal r. Ele‘azar s tímto [důkazem] rabínů: Můj hřích je přede mnou stále? [Řekl:] „Ať jsou před jeho myslí, ale ať je nepřipomíná ústy!“

R. Pinchas Kněz jménem r. Aby bar Papa řekl: „Tím, že nemáš nic nového, tj. když se pyšníš, že nemáš nepravosti v tomhle roce, pohrdáš výrokem svého Stvořitele, neboť je psáno: Ať oněmějí rty lži mluvící proti Spravedlivému urážlivě, s povýšeností a hanlivě (Ž 31,19).“

R. Huna jménem r. Abahu řekl: „[Svatý, budiž požehnán, říká Izraeli:] ,Kvůli tvé slávě jsem o sobě psal, jako bych byl zapomětlivý, protože se píše: Kdo je jako Ty, Bože, jenž zapomíná* nepravost a pomine přestupek (Mi 7,18), neboť zapomenu na viny.‘ A [Písmo] také říká: I tyto se zapomenou (Iz 49,15), to jsou nepravosti. Ale na Tebe Já nezapomenu (tamtéž), to jsou [naplněná] přikázání, a tak je psáno: Blaze tomu, jehož přestupek je zapomenut (32,1).“

^{* Slovo nose se zde čte jako noše.}

3. Jiný výklad: Blaze muži, jemuž Hospodin nezapočítá nepravost (32,2), neboť učinil přikázání, které ji vyrovnalo. A v jeho duchu není záludnosti (tamtéž): tj. jeho modlitba i Tóra postrádala nepoctivost.

Neboť jsem umlkl, zeslábly mé kosti (32,3). Jelikož jsem umlkl od slov Tóry, mé kosti zeslábly. V nářku každý den (tamtéž): každý den naříkám kvůli potupě vyhnanství.

Neboť ve dne v noci je nade mnou Tvá ruka těžká (32,4). R. Josi jménem r. Chiji říká: „Tvá ruka, to je výraz pro [Jeho] úder, jak čteme: Hle, Hospodinova ruka bude na tvém stádu (Ex 9,3).“

Můj morek se zvrátil (tamtéž). Rav a r. Josi (se k tomu vyjádřili různě). Jeden řekl, [že to znamená] k mé záhubě (le-šadadi) [se obrátil]. Druhý řekl: „Zvrátila se vlhkost mého tuku a stala se podobnou letnímu suchu, jako plevy suché země v létě, jak čteme: šťáva tuku“ (Nu 11,8).

Nebuďte jako kůň, jako mezek,(jenž nerozumí: ke kopání je [hotov]proti uzdě a otěži, proti svým ozdobám, [i když] se k tobě nikdo nepřibližuje) (32,9). Když člověk hřebelcuje a čistí koně, ten kope; zapřahá jej, kope, zdobí ho, kope, (krmí ho ječmenem, kope,) [ačkoli se nikdo] k němu nepřibližuje, kope – nebuďte takoví; spíše se starejte, abyste oplatili dobrému dobrým a zlému oplatili zlým.

Mnohé jsou strasti svévolníka (32,10), jelikož nevkládá svou naději ve Svatého, budiž požehnán. Ale toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milost (tamtéž). R. Ele‘azar řekl jménem r. Aby: „Dokonce i když svévolník doufá v Hospodina, obklopuje ho milost.“

4. Radujte se v Hospodinovi a jásejte, spravedliví, veselte se všichni přímého srdce (32,11). R. Berachja jménem r. Judana řekl: „Aby spravedliví neříkali: ,Jsme odděleni ze společnosti přímých,‘ tak [Svatý, budiž požehnán,] dal veselí i spravedlivým, protože se píše: Veselte se, spravedliví, v Hospodinu (Ž 33,1).“

R. Jehuda b. r. Simon řekl: „[Svatý, budiž požehnán,] řekl: ,248 orgánů je v tobě a v Tóře je 248 pozitivních přikázání. Budeš-li zachovávat Tóru, Já zachovám tvé tělo, neboť je psáno: Střeží všechny jeho kosti, [pokud] se ani jedna [micva] z nich nezlomí‘ (Ž 34,21).“

R. Ele‘azar bar Ja‘akov řekl jménem r. Pinchase ben Jair: „[Svatý, budiž požehnán,] řekl: ,Já jsem učinil zlý sklon; dej pozor, ať tě nepřivede k hříchu; ale když tě již přivede k hříchu, dbej na to, abys činil pokání, a pak Ti odlehčím tvou nepravost, neboť je psáno: Já jsem učinil, Já zvednu, Já ponesu, Já vyprostím‘ (Iz 46,4), tj. ze soudu Gehinom, neboť se píše: Blaze tomu, jehož přestupek je zvednut, jehož hřích je přikryt (32,1).“