Žalm 21.
R. Tanchuma řekl: „Král Mesiáš přijde kvůli tomu, aby dal národům světa šest* přikázání, jako např. [přikázání] suky, lulavu a tefilin, ale celý Izrael se bude učit Tóru od Svatého, budiž požehnán, jak je psáno: A všichni Tví synové budou učeni Hospodinem (Iz 54,13). A proč? Kvůli verši: Ten budou hledat národy (tamtéž, 11,10).“
R. Chanina jménem r. Achy řekl: „Co [znamená verš]: A bude jeho darem** sláva (Iz 11,10)? Že [Svatý, budiž požehnán] mu [tj. Mesiáši] dá podíl ze své horní Slávy. Proto [je psáno také]: Hospodine, ve Tvé síle se zaraduje král (Ž 21,1-2).***
* jAvoda zara 2,1 (40c), Berešit raba 98,9 i edice M. Paduy mají v podobné souvislosti „třicet“. O třiceti přikázáních jinak viz také Chulin 92a – podle gemary je noachité již původně přijali, ale dodržují z nich pouze tři.
Podle MT 6,2 bylo právě šest přikázání dáno již Adamovi v ráji veršem Gn 2,16: A přikázal Hospodin Bůh Adamovi, řka: Z každého stromu Zahrady můžeš jíst atd. To se rozebírá v Pesikta de-rav Kahana (Buber), 100b, pozn. 3, a Seder olam raba (Ratner), s. 13. Braude, II, s. 417, pozn. 18, uvádí detaily tohoto midraše: Slovo přikázal obsahuje v sobě zákaz modloslužby, Hospodin znamená zákaz rouhání a profanace Jména, Bůh (Elohim, tj. atribut Soudce) zřízení soudů, Adam v sobě zahrnuje úctu k člověku a zákaz prolévání krve, řka naráží na ma’amar, manželskou smlouvu a nepovolené sexuální vztahy, a zákaz jíst ze Stromu poznání pak upozorňuje na zákaz brát to, co člověku nepatří. Sedmé přikázání o zákazu jíst maso z živého zvířete pak dostal až Noe (Gn 9,4).
** Slovo menucha, spočinutí či odpočinek, se zde čte jako mincha (obvykle obětní dar).
*** O „Síle“ viz výklady níže.
2. Jiný výklad [verše]: Hospodine, ve Tvé síle se zaraduje král (Ž 21,1-2). Ohledně toho Písmo praví: Kdo je ten Král Slávy? (Ž 24,10).
R. Simon řekl: „Kdo je ten Král Slávy? To je Král, jenž udílí podíl ze své Slávy těm, kdo se ho obávají: Hospodin zástupů, jenž je Králem Slávy, sela (tamtéž). Naši rabíni učí v Mišně: [V případě] krále z masa a kostí – nikdo nejezdí na jeho koni, nesedí na jeho trůnu a nepoužívá jeho žezlo.* Ale [v případě nebeského Krále je tomu jinak:] Mojžíš používal žezlo Svatého, budiž požehnán, neboť je psáno: A vzal Mojžíš do své ruky hůl Boží (Ex 4,20). Elijáš jel na Jeho koni. A co je koněm Svatého, budiž požehnán? Bouře a vichřice, neboť je psáno: Hospodin – v bouři a vichřici je Jeho cesta (Nachum 1,3). A o Elijáši je psáno: Když Hospodin chtěl pozvednout Elijáše vichřicí do nebes (2 Kr 2,1).
[V případě] krále z masa a kostí – nikdo nenosí jeho korunu, ale Svatý, budiž požehnán, dává svou korunu králi Mesiáši, neboť je psáno: Kladeš na jeho hlavu korunu z ryzího zlata (Ž 21,4). [V případě] krále z masa a kostí – nikdo nenosí jeho purpur, ale Svatý, budiž požehnán, ho dává králi Mesiáši, neboť je psáno: Důstojnost a nádheru jsi na něj vložil (Ž 21,6). [V případě] krále z masa a kostí – nikdo nesedí na jeho trůnu, ale o Šalomounovi se píše: A seděl Šalomoun na trůně Hospodinově (1 Pa 29,23). [V případě] krále z masa a kostí se jeho zástupce nenazývá jeho jménem, ale Svatý, budiž požehnán, nazval Mojžíše svým Jménem, jak je psáno: Hle, dal jsem tě faraónovi za boha (elohim) (Ex 7,1). A [nazval tak] též Izraelity, jak je psáno: Já jsem řekl – jste bohové (elohim) (Ž 82,6). A nazval je svatými, jak je psáno: Svatými budete svému Bohu (Lv 21,6), a píše se rovněž: Lidem svatým jsi (Dt 7,6). I krále Mesiáše nazývá svým Jménem, jak je psáno: A toto je jeho jméno, jímž ho nazve: ,Hospodin, naše spravedlnost‘ (Jr 23,6). Také Jeruzalém byl nazván Jeho Jménem, jak je psáno: A jméno toho města od [toho] dne: ,Hospodin je jeho jméno‘“ (Ez 48,35).**
R. Levi řekl: „Dobře je městu, které se nazývá jménem krále, a jméno krále je jako Jméno Boží. K tomu Písmu říká: A vstane a bude pást silou Hospodina [s hrdostí Jména Hospodina, svého Boha, a budou bydlet...] (Mi 5,3) – a v té době se ve Tvé síle zaraduje král (Ž 21, 2).
Jiný výklad: Síla není nic jiného nežli Tóra, neboť je psáno: Hospodin dal svému lidu sílu (Ž 29,11).
Jiný výklad: Síla není nic jiného nežli schrána [smlouvy], neboť o ní se píše: A vydal do zajetí svou sílu (Ž 78,61).***
Jiný výklad: Síla není nic jiného nežli království, neboť je psáno: A dá sílu svému králi (1 S 2,10).
Jiný výklad: Síla není nic jiného nežli Chrám, neboť je psáno: A rozbiji hrdost vaší síly (Lv 26,19).
* MSanhedrin 22a.
** Verš se obvykle překládá jako Hospodin je tam (šama); zde se poslední slovo překládá jako šemah (,její jméno‘, tj. jméno toho města, ,město‘ je v hebr. žen. rodu). Viz také Bava batra 75b.
*** V užším smyslu našeho výkladu verš mluví o schráně smlouvy, které se zmocnili Pelištejci (viz 1 S 5,1 aj.)
3. Přání jeho srdce jsi mu dal (Ž 21,3), tj. když jsi před ním odmítl knížete Edómu. A prosbu (arešet) jeho rtů jsi neodepřel (tamtéž). Co je to ,arešet‘ jeho rtů? Autorita (rešut), která [spočívá] na jeho rtech, neboť když mu [tj. Mesiáši] řeknou: „To a to město se proti tobě vzbouřilo,“ on jim řekne: „Ať přijdou kobylky a zpustoší ho,“ neboť je psáno: A bude bít zemi žezlem svých úst (Iz 11,4). [A když mu řeknou: „Ta a ta oblast se proti tobě vzbouřila,“ (řekne:) „Ať přijde Anděl smrti a zničí ji, neboť je psáno: A duchem svých úst usmrtí zlovolníka (tamtéž 11,4)].*
Jiný výklad: A požadavek (arešet) jeho rtů jsi neodepřel (tamtéž) – tj. když [Mesiáš] rozhodne, jeho slova budou trvale platná.
* Doplněno podle MT 2,3.
4. Předešel jsi ho požehnáními dobra (Ž 21,4). R. Jehuda říká: „[To je] požehnání Mojžíše, jenž byl nazván ,dobrým‘, neboť je psáno: A viděla, že je dobrý (Ex 2,2). Naši rabíni říkají, že je to Tóra, jež byla nazvána ,dobrou‘, neboť je psáno: Vždyť naučení dobré [jsem vám dal, neopouštějte mou Tóru] (Př 4,2).
Živé žádal od Tebe (tamtéž, 21,5). R. Jochanan řekl: „Svatý, budiž požehnán, řekl ,žádej [ode mne]‘ třem lidem: Šalomounovi, Achazovi a králi Mesiáši,“ atd. jako [v komentáři] k žalmu Proč se bouří národy.* R. Berachja řekl: „[Král Mesiáš] žádal, aby byli dokonce i ti, co živí sestoupili do Še’olu,** tedy synové Koracha a jeho skupiny, vyvedeni, neboť je psáno: Svrhne do Še’olu a vyvede (1 S 2,6).
Velká je jeho sláva díky Tvému spasení (Ž 21,6) – velká je [sláva Mesiáše] díky Jeho [tj. Božím] činům.
Důstojnost a úctu jsi vložil na něj (tamtéž), tj. důstojnost učitele i úctu žáka; v tom smyslu, jak je psáno [o Mojžíšovi a Jozuem]: A dáš ze své důstojnosti na něj (Nu 27,20).*** [Ale zde se píše] ze své důstojnosti, nikoli ,veškerou svou důstojnost‘. A kde ji [Mojžíš] předal Jozuemu? R. Judan řekl: „Dal mu ji u Jordánu.“ O Mojžíšovi se píše: A obávali se přistoupit k němu (Ex 34,30), a o Jozuovi se píše: A obávali se ho, jako se obávali Mojžíše (Joz 4,14).****
* Viz MT 2,10. R. Jochanan zde uvádí zmíněný verš ohledně Mesiáše, v případě Šalomouna verš I Kr 3,5 a Achaza Iz 7,11.
** Še’ol má stejný kořen jako slovo „žádat“ (ša’al) z verše Ž 21,5.
*** To znamená, že všichni budou mít k Mesiáši úctu jako ke svému učiteli, který dostal pověření učit od samotného Boha.
**** Mojžíš pak v tomto aktu předal Jozuemu veškerou svou důstojnost.
5. Neboť ustanovil jsi ho za požehnání navždy (Ž 21,7) – tj. budou si jím žehnat všechny národy. *
Obveseluješ ho radostí své Tváře (tamtéž). R. Berachja jménem r. Šemu’ela říká: „Jeden verš praví: Přišel až k Starému dnů a před Něho ho přiblížili (Da 7,13) a druhý verš praví: Dám mu přiblížit se a on přistoupí ke mně (Jr 30,21). Jakým způsobem [to máme chápat]?** Andělé ho*** přivedou až ke své přepážce a Svatý, budiž požehnán natáhne svou ruku a přiblíží ho k sobě. Proto je psáno: Dám mu přiblížit se.“
Nalezne tvá ruka všechny tvé nepřátele (Ž 21,9). R. Levi řekl: „Tvá ruka bude k nalezení, aby jim oplatila.
Učiníš je jako ohnivou pec [v době svého projevení, Hospodine] (Ž 21,10). Naši rabíni říkají, že Gehinom bude i v příštím věku, neboť bylo řečeno: Neboť hle, ten den přichází, žhnoucí jako pec (Mal 3,19) atd., jak je psáno výše.****
* Viz také Jr 4,2.
** Tj. jak lze tyto dva verše smířit, když jeden říká, že Mesiáš se přiblíží k Starému dnů sám, a druhý, že bude před Něj postaven?
*** V textu je v obou případech napsáno „je“ (otan).
**** MT 19,13. Zde je ovšem stejný verš uveden ve prospěch opačného tvrzení, podpořeného tím, že Malachiáš dále píše, že ten den – podle midraše Slunce – je zcela sežehne a dále již nebudou; ve prospěch existence Gehinom je pak uveden verš Iz 31,9 (... Jenž má oheň na Sijónu a pec v Jeruzalémě).