Žalm 105.
Připomínejte si Jeho zázraky, které učinil, a divy a rozsudky Jeho úst potomstvu Abrahama, svého služebníka (105,5-6). R. Azarja pravil: „Je psáno: Neboť v Izákovi Ti povolám potomstvo (Gn 21,12). Každý, kdo uznává dva světy, je jako Izák.“ **
R. Judan říká: „Z jeho podílu, ale nikoli úplně.“***
* „Jeho Sílou“ (uzo) je zde pravděpodobně myšlena Tóra, podobně 29,2. V Zemi Izraele pak proto, že tam podle tradičních představ Bůh přebývá.
** Izák je tím, kdo uznává dva světy, protože bet, „v (Izákovi)“ se počítá za dva (důkaz zde chybí, ale nachází se v Ber. raba 53,12).
*** Tato věta se týká výroku z Gn 21,12, v němž je bet „v (Izákovi)“ chápáno jako omezení, tedy bez Ezaua a jeho potomstva (Braude).
2. On je Hospodin, náš Bůh (105,7). [Zájmeno] „on“ (hu) je někdy použito v souvislosti s dobrým, někdy se zlým. Píše se: On byl silný lovec (Gn 10,9), On, Ezau, otec Edómu (tamtéž 36,43), On, Dátan a Abíram (Nu 26,9), On, král Achaz (2 Pa 28,22), On, Achašveróš (Ester 1,1) – tyto [případy] tedy [uvádějí] zlé [souvislosti]. A odkud známe [případy se zájmenem] „on“ v dobré [souvislosti]? On, Abraham (1 Pa 1,27), On, Áron a Mojžíš (Ex 6,26), On, Mojžíš a Áron (tamtéž 6,27), On, Ezdráš, vystoupil do Babylónu (Ezd 7,6), On, Chizkijáš, zasypal tok vod Gichónu (2 Pa 32,30).
R. Berachja jménem rabínů řekl: „Svatý, budiž požehnán, je počítán se spravedlivými, neboť je psáno: On je Hospodin, náš Bůh (po celé zemi jsou Jeho soudy) (105,7).
3. Pamatuje navěky na svou smlouvu, slovo, jež vyšlo tisíci (elef) pokolení (105,8). R. Chija bar Aba řekl: „Jedničce (alef) [v tom] pokolení, [tj.] nejlepšímu v pokolení. A kdo to byl? Abraham. Jak učí Mišna: Tekoa je jednička (alfa, alef) ohledně oleje,* což se vykládá jako místo jménem Tekoa s nejlepším olejem. To je tedy [výklad]: Slovo, jež vyšlo jedničce pokolení.
Pamatuje navěky na svou smlouvu, slovo, jež vyšlo tisícímu pokolení. R. Levi jménem r. Šemuela bar Nachmani řekl: „S pokolením potopy bylo smeteno devět set sedmdesát čtyři pokolení, co mělo z něj povstat, neboť Svatý, budiž požehnán, se rozhodl dát Tóru tisícímu pokolení. A shledáváš, že deset pokolení bylo od Adama k Noemovi, deset od Noema k Abrahamovi a od Abrahama k Mojžíšovi bylo šest pokolení; tedy slovo, jež vyšlo tisícímu pokolení, a slovo není nic jiného než Tóra, neboť se píše: A proslovil Bůh všechna tato slova řka (Ex 20,1).
* mMenachot 8,3.
4. Počtem byli jako hrst a byli v ní cizinci (105,12). Svatý, budiž požehnán, řekl: Po hrstkách..., až dokud se nerozmnožíš (Ex 23,30), [tj.] do šedesát myriád, a zdědíš zemi (tamtéž). Když Šimeon a Lévi šli a učinili onen skutek v Šechemu, jejich otec Jákob jim řekl: Zneplodnili jste mne..., a nyní jsem mimo počet (Gn 34,30).
A procházeli od národu k národu (105,13). [Zde Písmo] mluví o Abrahamovi a Sáře, neboť je psáno: A byl hlad v zemi a sestoupil Abram do Egypta (Gn 12,10).
Nedovolil člověku, aby je utiskoval (105,14), [člověkem] se myslí Egypťané.
Káral kvůli nim krále (tamtéž), to jsou faraón a Abimelech, neboť se píše: Ranil Hospodin faraóna velkými ranami (Gn 12,17), a Neboť uzavřením uzavřel Hospodin v trvání každé lůno v Abimelechově domě (kvůli Abrahamově ženě Sáře) (tamtéž 20,18).
Nedotýkejte se mých pomazaných (105,15). R. Berachja řekl: „To jsou praotcové.
A mým prorokům nedělejte zlo (tamtéž): to jsou pramatky, které byly prorokyněmi.“
R. Judan jménem r. Jicchaka řekl: „A byla oznámena Rebece slova jejího staršího syna Ezaua (Gn 27,42): Kdo jí to oznámil? Svatý duch.“
5. A přivolal hlad na tu zemi (105,16). R. Jehuda bar Nachmani řekl jménem r. Šime‘ona ben Lakiš: „Jákobovi bylo určeno sestoupit do Egypta v řetězech ze železa, ale Svatý, budiž požehnán, učinil několik opatření, aby ho tam přiměl sestoupit se ctí, a proto se píše: A přivolal hlad na tu zemi. A to vše proč? [Aby] přišel Izrael do Egypta (105,23).
R. Pinchas bar Chama, kněz, řekl: „Podobá se to krávě, kterou chtěli přivést na jatka, nechtěla však být vedena. Co učinili? Vedli nejprve její tele a ona pak běžela za ním. Tak bylo předtím, než přišel Jákob do Egypta, učiněno několik opatření (bratři učinili Josefovi všechny ty věci), aby Josef sestoupil do Egypta a po něm sestoupil do Egypta Jákob.“
6. Až do doby, kdy došlo [na] jeho slovo, (řeč Hospodinova ho tříbila) (105,19). R. Chija bar Aba a rabíni [se k tomu vyjádřili různě]. Ten první řekl, že až do doby [se týká doby], kdy přišlo na slovo Josefa, a rabíni řekli, že až do doby [se týká doby], kdy přišlo na slovo Svatého, budiž požehnán. Neboť Josef řekl knížeti číšníků: Jestliže si na mne vzpomeneš..., připomeň mne faraónovi (Gn 40,14). A Svatý, budiž požehnán, mu řekl: „Jelikož jsi to řekl, při tvém životě, ve vězení budeš ještě dva roky,“ neboť je psáno: A byly dny z konce dvou let (tamtéž 41,1). A proto se píše: Až do doby, kdy došlo [na] Jeho slovo.
7. Poslal král, a zbavil ho pout..., ustanovil ho pánem svého domu (105,20,21). R. Levi jménem r. Berachji a jménem r. Jochanana ben Šaul řekl: „Josef jim řekl: ,Cožpak se domníváte, že Svatý, budiž požehnán, není se mnou? Jelikož můj praděd požehnal mému otci Jákobovi, jak je psáno: Budou ti sloužit národy a lidé se ti budou klanět (Gn 27,29), proto Josef byl vládcem nad tou zemí (tamtéž 42,6).‘ Tedy Král... ustanovil ho pánem svého domu.“
Aby spoutal jeho knížata podle své libosti (105,22). Když chtěl faraón dát Josefovi královský úřad, všichni jeho rádci řekli: „Zdalipak bude otrok vládcem?“, ale když Josef vládl, sesadil je, uvěznil a vyčkával, dokud nepřišli jeho bratři, aby jim oznámil, že se stal příslušníkem šlechty, a pak je dal vláčet v provazech.
Jiný výklad: Aby spoutal jeho kníže (tamtéž), to jest Potífara, jak řekl r. Meir: „[Tento verš] nás učí, že ho spoutal v řetězech doživotně, neboť se píše jeho kníže (saro), ale čte se jeho knížata (sarav).“
* Tak i v Jalkut Š., Tehilim 863.
8. A rozplodil svůj lid mocně (meod) a posílil ho nad jeho utiskovatele (105,24). R. Šime‘on ben Lakiš řekl: „Podobá se to dvěma velkým hromadám [obilí] na trhu:* ta je velká, i ta je velká, ale jedna je [přesto] větší než druhá. Nebo dvěma silákům: ten je silný, i ten je silný, ale jeden je [přesto] silnější než druhý. A proto se píše: A rozplodil svůj lid mocně.“
Obrátil jejich srdce k nenávisti k Jeho lidu (105,25). R. Chija ve jménu r. Jochanana a r. Judan ve jménu r. Cadoka [se k tomu vyjádřili takto]: Ještě včera byl slyšen hlas v domě faraónově (... a v očích faraóna to bylo dobré) (Gn 45,16), ale dnes obrátil jejich srdce k nenávisti k Jeho lidu a povstal nový král (Ex 1,8), jenž změnil jeho dekrety na nové.
Vložili na ně slova znamení (otot) (105,27). R. Jehuda bar Simon řekl: „[To znamená,] že jejich rány [Egypťanů] byly vypáleny na jejich tělech jako písmena (otijot).
Poslal temnotu a zatmělo se, a nepoddali se (lo maru)** Jeho slovu (105,28). A co jim to způsobilo? [Temnota nastala] kvůli tomu, že nedbali na slova Svatého, budiž požehnán, a vzdorovali (maru) Mu.
* Kerajin gedolim be-sidki, tak Jalkut, 863. Text v Bub. edici nedává smysl (bedajin be-sudki?). PE má: „Podobá se to dvěma knížatům na fóru (sarim be-vasilki). Ten je významný, i ten je významný, ale jeden je [přesto] významnější než druhý.“
** Čtení v duchu Šemot raba 14,1: „Nepřijali na sebe autoritu (marut) slova Svatého, budiž požehnán.“
9. Zahemžila se jejich země žábami (105,30). R. Jochanan řekl: „Na každém místě, kam si lehli, se objevily žáby.“ Říkáš, že [žáby] nevystupují do domů z mramoru, ani do domů s dlažbou? R. Šime‘on řekl: „To je jeden z devíti případů, v nichž Svatý, budiž požehnán, podřídil tvrdé měkkému: Kdekoli chtěla žába přijít a řekla: ,Jsem poselkyní Svatého, budiž požehnán‘, mramor se hned rozpukl a ona mohla vstoupit. A v této věci se píše: A žábu, aby je vykleštila (Ž 78,45), tedy vykousala jim ohanbí, k čemuž je psáno: Jejich vykleštěnost je na nich, vada je v nich (Lev 22,25).“
10. Potloukl jejich révu a fíkovník (105,33). R. Huna jménem r. Šime‘ona ben Lakiš řekl: „Kroupy, které na ně padaly, byly jako sekera.“ R. Jochanan řekl: „Z výroků r. Šime‘ona ben Lakiš jsi mohl slyšet dvě věci: [Potloukl] jejich révu: protože byla měkká, padaly na ni [kroupy] jako sekera a pomačkaly ji. Ale na smokvoně přišla jinovatka, neboť je psáno A jejich smokvoně jinovatkou (Ž 78,47).“*
Pobil vše prvorozené v jejich zemi, prvotinu veškeré jejich síly (105,36). R. Aba bar Kahana řekl: „Prvorozené z mužů, prvorozené z žen, prvorozené z dobytka, prvorozené z každé bytosti, a v každém domě, v němž nebylo prvorozeného, zabil jeho správce, k čemuž se píše: Šimrí byl hlavou, neboť tam nebyl prvorozený (1 Pa 26,10).“
A vyvedl je se stříbrem a zlatem (105,37). R. Eli‘ezer Velký řekl: „I ten nejnuznější v Izraeli si s sebou vedl z Egypta devadesát oslů, naložených stříbrem a zlatem!“
*Chanmal je však nejen jíní, nýbrž také druh kobylek – v tomto smyslu viz také výklad v 78,13.
11. Radoval se Egypt při jejich vycházení (105,38). R. Berachja řekl: „Podobá se to tělnatému člověku, který jede na oslu. Osel vyhlíží: ,Kdy už ze mne sesedne?‘, a onen [muž] vyhlíží: ,Kdy už sesednu z osla?‘ Když sesedl, těšil se muž a těšil se i osel; nevím, kdo se těšil víc, ale mohli bychom říci, že víc se těšil osel. Tak tomu bylo i s Izraelem v Egyptě: Když přišly na Egypťany ty rány, Egypťané toužili: ,Kdy již Izraelští vyjdou?‘ A Izraelští toužili: ,Kdy nás již Svatý, budiž požehnán, zachrání?‘ Jakmile vyšli a byli zachráněni, radovali se ti i oni. Nevěděli jsme, kdo se radoval víc, dokud nepřišel David a neřekl: Radoval se Egypt při jejich vycházení, víme [tedy], že více se radovali Egypťané.
12. Roztáhl oblak k zastínění a oheň k osvětlování noci (105,39). R. Meir říká: „Byly to dva oblaky, neboť je psáno: Neboť oblak Hospodinův nad Příbytkem ve dne (a oheň v něm byl v noci) (Ex 40,38).“ R. Ele‘azar ben Šamua říká: „Byl to jeden oblak, neboť je psáno: Roztáhl oblak k zastínění.“* Chizkija řekl: „Proč ho měli proměnlivý? Kvůli trpícím výtokem a malomocným,** aby věděli, kdy je večer a kdy je ráno.
Otevřel skálu a vytekly vody (105,41). R. Acha bar Chanina řekl: „Zpočátku [skála] vydala krev,*** a posměvači v tom pokolení říkali: ,Nyní tedy máme jít, přiložit ústa a napít se krve?‘ Ale pak vydala vody a vylilo se jich hodně, neboť se píše: A vylily se proudy (Ž 78,20).
* Viz také Jalkut Šemot 417, na konci.
** Neboť ti pobývali mimo tábor.
*** Viz také 78,2.
13. A dal jim země národů (105,44). R. Chanina se ptal r. Chiji bar Aba [na verš] A dal jim země národů a řekl mu: „Proč? Aby dbali na Jeho nařízení a dodržovat Jeho Tóry [a pak říkali:] ,Chvalte Hospodina‘ (105,45)? S dělníkem, jenž pracoval s pánem domu, se také pán domu namáhal a dal mu jeho mzdu. Proč mu tedy [dělník] má být [ještě] vděčný?“ R. Chija mu řekl: „V případě, že dělník pracuje s pánem domu věrně, ten mu dá jeho mzdu, a [dělník] mu nemusí být vděčný za laskavost. Ale v případě, že s ním nepracoval věrně, a přesto mu dá mzdu, musí mu být vděčný za laskavost. A my? Nám dává Svatý, budiž požehnán, země národů, ale neučíme se Tóře; ačkoli je psáno: Nechť dbají na Jeho nařízení a dodržují jeho Tóry. Nechť chválí Hospodina, nedbáme na Tóru, a přesto nám dává [dary] – nemáme mu snad být vděčni za laskavost, že nám dal země národů? A co máme dělat? Pronášet před Ním písně, jak je psáno: Chvalte Hospodina.