11. - 20. kapitola
11. R. Jišma’el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Dříve než mne Svatý, budiž požehnán, postavil do služby Trůnu slávy, otevřel mi 1 300 0001) bran moudrosti, 300 000 bran porozumění, 300 000 bran chytrosti, 300 000 bran života, 300 000 bran míru, 300 000 bran Šechiny, 300 000 bran moci a zdatnosti, 300 000 bran síly, 300 000 bran přízně a milosrdenství, 300 000 bran lásky,2) 300 000 bran slitování, 300 000 bran pokory a 300 000 bran bázně z hříchu. V tu chvíli mi Svatý, budiž požehnán, přidal moudrost nad moudrost, porozumění nad porozumění, chytrost nad chytrost, poznání nad poznání, slitování nad slitování, Tóru nad Tóru [resp. poučení nad poučení], lásku nad lásku, milosrdenství nad milosrdenství, příjemnost nad příjemnost, pokoru nad pokoru, moc nad moc, sílu nad sílu, zdatnost nad zdatnost, záři nad záři, krásu nad krásu, tvářnost nad tvářnost,3) a všemi těchto dobrými a chvályhodnými vlastnostmi jsem byl uctěn a ozdoben nejvíc ze všech synů z výšin.‘
1) Počet bran moudrosti v rkp. kolísá, někde jich je rovněž 300 000.
2) V228 zde má také „300 000 bran Tóry, 300 000 bran živení“.
3) Tj. dokonalý vzhled.
12. Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Po [obdarování] všemi těmito vlastnostmi na mne Svatý, budiž požehnán, položil svou ruku a požehnal mi 1 365 000 požehnáními, povznesl mne a vyvýšil na míru délky a šířky světa. A dal mi vyrašit 72 perutí – 36 perutí z jedné strany a 36 perutí ze strany druhé; každá z těch perutí vyplňovala svět. Vetkl mi1) 365 000 očí a každé z těch očí bylo jako veliké světlo. Nevynechal žádný druh2) jasu, tvářnosti, krásy a světel, co jsou na světě, který by do mne nevetkl.‘
1) Namísto bo čtu bi jako ve V228.
2) Mi-mon čtu mi-min jako ve V228.
13. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Svatý, budiž požehnán, mi udělal vše toto:1) Udělal mi trůn na způsob trůnu Slávy a rozprostřel nade mnou baldachýn jasu a záře, tvářnosti a slávy, krásy a milosrdenství na způsob baldachýnu trůnu Slávy, do nějž byly vetknuty všechny druhy jasu a světel, které jsou na světě, umístil jej ke vchodu do sedmého paláce, a posadil mne naň. Od oblohy k obloze kvůli mně vycházel hlasatel a vyhlašoval:
Ustanovil jsem2) svého služebníka Metatrona knížetem a vůdcem všech knížat, knížat svého království a všech synů výšin, mimo osm vážených a strašlivých knížat, kteří se nazývají Hospodin3) podle jména svého krále.4) A každý z andělů, který má přede mnou něco promluvit a předstoupit přede mne, ať předstoupí [nejprve] před něj a promluví k němu. A každé slovo, jež [Metatron] promluví v mém Jménu, uchováte a vykonáte, neboť [také] správce moudrosti a kníže porozumění jsou jeho služebníky, aby ho učili moudrosti horních i dolních [světů/bytostí], moudrosti tohoto světa a moudrosti5) světa příštího. A rovněž jsem ho určil nad všechny poklady paláce [v nebi] Aravot a nad všechny pokladnice života, které jsou6) na výsosti nebes.‘“
1) Sloveso asa je zde dvakrát; text podle ostatních rkp. zní: „Po tom všem mi Svatý, budiž požehnán, udělal trůn“ atd.
2) Samton čtu v souladu s V228 jako samtiv.
3) Čtu nikra’im místo nikra („se nazývá“). Zde použitou zkratkou je H, v jiných rkp. pak JVJ, J aj.
4) Čtu podle ost. rkp. malkam, namísto olam, „(podle jména) světa“. Tj. tito andělé mají ve svém jméně fragment Výjimečného jména a odpovídající pověření/moc. Chuc, „mimo“ zde pravděpodobně není vylučující, nýbrž připojující, protože zejména Metatrona tradice činí předmětem výroku Mé jméno je v jeho nitru (Ex 23,21) – viz níže, kap. 15 a také např. Sanhedrin 38b.
5) Čtu zde předložku šel namísto chybného sar, „(moudrosti) knížete“.
6) Ve V228: še-ješ li („které mám“).
14. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Svatý, budiž požehnán, mi od té doby zjevil všechny skrytosti Tóry, všechny taje moudrosti, všechny hlubiny úplnosti, všechny myšlenky v srdci tvorů a všechny taje světa. Všechny skrytosti Počátku1) jsou mi zjevné stejně jako jsou zjevné Tvůrci Počátku (jocer berešit). Od té doby2) jsem hleděl, abych uzřel3) taje hlubiny a zázračná tajemství.
Dříve než si člověk4) [něco] vskrytu pomyslí, já [to] vidím, a dříve než člověk něco udělá, já [to] vidím. Nic na výšině ani v hlubině světa není přede mnou skryto.‘“
1) Tj. sedmi dnů Stvoření. V228 má namísto sitrej sidrej, tj. „řády (Stvoření)“.
2) V228 má namísto me-az meod, „velmi (jsem hleděl)“.
3) Čtu cafiti le-histakel podle V228 namísto zkomoleného la-hem tevel.
4) Úryvek od „člověk“ až po „nic“, který v rkp. M40 chybí, čtu podle V228.
15. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Z lásky, kterou mne Svatý, budiž požehnán, miloval nejvíce ze všech synů výšin, mi udělal roucho vládce,1) neboť byly do něj vetknuty všechny druhy světel, a zahalil mne [do něj].2) Udělal mi královskou korunu – do které bylo vetknuto 49 kamenů, vzezřením3) jako světlo slunečního kotouče, [jejichž] jas sahá do čtyř [stran] nebe Aravot, do sedmi obloh a do čtyř světových stran – , a uvázal mi ji na hlavu. A v přítomnosti celé rodiny na výšině mne nazval ,malým Hospodinem‘,4) protože je psáno: Neboť mé jméno je v jeho nitru (Ex 23,21).‘“
1) Namísto asu levulav geje čtu asa levuš šel geje podle V228.
2) V rkp. V228 zde text zní: „... a oblékl mne [do něj]. Udělal mi okázalý plášť, do nějž byly vetknuty všechny druhy tvářnosti, jas, záře a zdobnost, a zahalil mne [do něj].“
3) Namísto buer čtu s V228 toar.
4) Zde se znovu zkratky Božího jména v rukopisech liší.
16. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Z veliké lásky, jíž mne Svatý, budiž požehnán, miloval, a velkého smilování vůči mně, jež byly větší než vůči všem synům výšin, napsal svým prstem a plamenným rydlem na korunu na mé hlavě písmena, jimiž byly stvořeny nebesa a země – písmena, jimiž byly stvořeny moře a řeky; písmena, jimiž byly stvořeny hory a pahorky; písmena, jimiž byly stvořeny hvězdy a planety, blesky, vítr a burácení hromu, sníh a kroupy, bouře a vichřice; písmena, jimiž bylo stvořeno vše, co svět potřebuje, a všechny skrytosti1) Počátku. A všechna ta písmena, chvějící se naproti sobě,2) vypadala jako východ Slunce a Luna mezi hvězdami.‘“
1) V228 má znovu „řády (Počátku)“.
2) Panim be-panim. V228 a některé další rkp. zde mají: „A všechna ta písmena se zachvívají zas a znovu (pa‘am be-pa‘am) jako blesky, zas a znovu jako pochodně, zas a znovu jako ohnivý plamen, zas a znovu jako východ Slunce, Měsíce a hvězd.“ Sloveso parach zde vyjadřuje rychlý pohyb, kmitající záchvěvy/zášlehy a neustálé vznikání.
17. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, mi řekl: ,Když mi Svatý, budiž požehnán, uvázal tuto korunu na hlavu, zachvěla se přede mnou všechna knížata říší na výšině nebe Aravot a všechna vojska na každé obloze. A dokonce i knížata elim, knížata tafsarim a knížata erelim,1) kteří jsou největší ze všech služebných andělů sloužících před trůnem Slávy, se přede mnou třásli a lekali, jakmile [mne] uviděli. (A toto jsou jména [těch] knížat.)2) Dokonce i zlovolný Samael, který je za všechny žalobce a je největším ze všech vládců3) říší, jež jsou na výšině, pojal bázeň a zachvěl se. Dokonce i anděl ohně, anděl ledových krup, anděl větru, anděl blesku, anděl zuření [smršti], anděl sněhu, anděl deště, anděl dne a anděl noci, anděl hvězd a anděl planet,4) kteří vedou svět z moci Hospodina,5) se přede mnou třásli a lekali, jakmile mne spatřili.
1) Andělské řády, odvozeny z veršů: „Silní“ – Ex 15,11, Ž 29,1, 89,7 nebo Da 11,36; „Úředníci“ – Jer 51,27 a Na 3,17, a nakonec „Hrdinové“ či „Poslové“ z Iz 33,7.
2) Věta, vepsána zde zřejmě omylem, patří do další kapitoly.
3) Doplněno podle V228.
4) Makalot zde čtu jako mazalot.
5) Dosl. „zprostřed rukou Hospodinových (mitoch jadaj H’)“, V228 však má: „zpod svých rukou“ (mitachat jadejhen).
18. Toto jsou jména knížat, jež vedou svět: Gabriel – anděl ohně,1) Baradiel – anděl ledového krupobití (barad), Ruchiel – anděl, jenž dohlíží na vítr (ruach), Barakiel, jenž dohlíží na blesky (barakim), Za‘amiel, jenž dohlíží na zuření [smršti] (za‘am), Zikiel, jenž dohlíží na jiskry (zikim), Zi‘ijel, jenž dohlíží na otřesy (zi‘ijot),2) Za‘afiel, jenž dohlíží na běsnění [moře] (za‘af), Ra‘amiel, jenž dohlíží na hromy (ra‘amim), Ra‘ašiel, jenž dohlíží na zemětřesení (ra‘aš), Šalgiel, jenž dohlíží na sníh (šeleg), Matariel, jenž dohlíží na déšť (matar), Šimšiel, jenž dohlíží na den (jom),3) Lajliel,4) jenž dohlíží na noc (lajla), Galgaliel, jenž dohlíží na sluneční kotouč (galgal ha-chama),5) Ofaniel, jenž dohlíží na okruh Luny (ofan levana), Kochbiel,6) jenž dohlíží na hvězdy (kochavim), Rahatiel,7) jenž dohlíží na planety (mazalot). Všichni padají na tvář, jakmile mne8) spatří; nemohou na mne hledět kvůli majestátu a nádheře, jasu, záři, kráse, [půvabné] tvářnosti, svitu, jasu [a] světlu slávy, jež je nad mou hlavou.‘“9)
1) Tradiční přiřazení „ohně“ (eš) a „mocného“, „mohutného“ (gever). Jména zde vokalizuji převážně podle Odeberga (3 Enoch, kap. 14,4, s. 37n); viz také některá jména v 1. knize Henochově (kap. VI,7 a VIII,3). Pokud jde o souhláskové znění dalších jmen, v případě, že je jejich (druhotný) význam naznačen při popisu jejich funkce, řídím se jím a všechny ostatní verze poznámkuji.
2) Namísto zevu‘ot („děsy“) přepisuji podle V228.
3) Tj. na sluneční svit (šemeš je slunce).
4) Lilniel zde přepisuji podle V228. Schäfer (Übersetzung I, s. 42, pozn. 10) usuzuje, že písař rkp. M40 mohl mít na mysli lilin jako démony noci.
5) Chama je slunce s důrazem na jeho žár a horkost.
6) Tak V228, v M40 omylem zapsáno jako Koviel.
7) Rehatim znamená „běžci“, tj. přeneseně i pohybující se nebeská těla.
8) Oto, „ho“ zde opravuji na oti podle dalšího kontextu.
9) Nebo „na mé hlavě“, tj. vychází z koruny; V228 má „světla koruny slávy/slavné koruny na mé hlavě“.
19. R. Jišma‘el pravil: „Anděl Metatron, kníže Tváře, nádhera na nebesích, mi řekl: ,Když mne Svatý vzal, abych sloužil Slávě, Kolům merkavy a všem uspořádáním1) Šechiny, vzápětí se mé tělo proměnilo v plamen ohně, mé žíly v oheň planoucí, mé kosti v řeřavé uhlíky, oční víčka v záři2) blesků, mé oční bulvy v ohnivé pochodně, vlas[y] na mé hlavě v planutí plamene, všechny mé údy v perutě spalujícího ohně a tělo mé postavy ve žhnoucí oheň. Po mé pravé straně byli ti, kdo tesají ohnivé plameny3) a po mé levé straně ti, co zapalují pochodně;4) kolem mne šlehal bouřlivý vítr a vichr a zvuk zemětřesení v zemětřesení [hřměl] přede mnou i za mnou.
1) Namísto orchej Šechina má V 228 corchej Šechina („všem potřebám Šechiny“).
2) Čtu zohar podle V228 namísto zkomoleného adar. V ostatních rkp. je rovněž „světlo [zpod] mých očních víček“.
3) Chocvej lahavot eš, srv. Ž 29,7.
4) Bo‘erej lapidim.
20. R. Jišma‘el pravil: „Metatron, kníže Tváře, nádhera výšin, mi řekl: ,Zpočátku jsem sedával na velikém trůnu u vchodu do sedmého Paláce a soudil jsem všechny syny výšin se svolením Svatého; uděloval jsem velikost, království, panství, vládu, nádheru, chválu, pokoru i slávu všem knížatům [všech] říší. Když jsem seděl v nebeské ješivě, knížata říší stála přede mnou se svolením Svatého po pravé i levé straně. Ale když přišel Elíša ben Avuja,1) což je Acher, aby uzřel vizi merkavy, a zrak mu padl na mne, vyděsil se a roztřásl přede mnou tak, že duše z něj spěchala vyjít kvůli hrůze, strachu a bázni, když mne spatřil, jak sedím na trůnu jako král, služební andělé stojí naproti mně jako sluhové a obklopují mne2) všechna knížata říší ověnčena3) korunami. V té chvíli [Acher] otevřel svá ústa a řekl: V nebesích jsou zřejmě4) dvě autority... Vzápětí zpřed Šechiny zazněla bat kol5) a pravila: Vraťte se, synové odvrácení (Jer 3,14), kromě Achera.6) V té chvíli přišel Anafiel, vážený, velkolepý, strašlivý, podivuhodný, líbezný (a strašlivý) kníže, respektován ohledně [plnění Božích] poselství; přinesl světelné šlehy7) a nechal mne stát na nohou.8)
1) Zde zkomoleno na Rochzaja.
2) Čtu podle kontextu namísto „ho“.
3) Původní hašurim opravuji na kešurim podle V228.
4) Zkomolené svvrj čtu jako bevadaj.
5) „Dcera hlasu“, podle rabínské tradice ozvěna Boží řeči, sdělující lidem Jeho rozhodnutí.
6) Upraveno podle V228 a tradiční verze příběhu v bChagiga 15a jako šuvu banim šovavim; nicméně původně zde stála zajímavá chyba: Šuvu ba-gojim šovavim chuc me-acher, tj. lze číst např. jako: „Vraťte se mezi pohany, odvrácení, kromě Achera.“
7) Pulsa’ot or (v Chagiga 15a: pulsa’ot eš, ohnivé šlehy). V228: „Zmrskal mne šedesáti světelnými šlehy.“
8) Tj. zvedl Metatrona z trůnu, protože právě to, že seděl podobně jako Bůh, bylo podle tradice podnětem Acherova zbloudění (výsada sezení na trůnu po určitou denní dobu byla vyhrazena jedině Metatronovi; ostatní andělé pouze stojí).